Hlavní nabídka
Osadu Benešov nad Černou, do roku 1946 nazývanou Německý Benešov, založil patrně počátkem 14. století Beneš z Michalovic, jenž byl majitelem panství velešínského. V té době už zřejmě stál v Benešově hrádek, k němuž patřili poddaní z okolních vesnic. V roce 1355 obdržel benešovské panství Jindřich z Michalovic, sídlící rovněž na Velešíně. Z roku 1332 pochází zpráva o tom, že stará benešovská kaple (stojící už v roce 1311) byla přestavěna na gotický kostel sv. Jakuba. V roce 1368 nechal Jindřich na benešovském hrádku postavit kapli sv. Václava, v níž byl pravděpodobně i pochován.
Roku 1383 se benešovského dvora ujal Jan z Michalovic, který osadu povýšil na město. V té době už se do Novohradských hor snažili proniknout i Rožmberkové, jimž michalovický majetek překážel na solných stezkách mezi Freistadtem, Trhovými Sviny, Třeboní a Novými Hrady. Vysoké dluhy a nepořádek na velešínském panství, které Jan celé převzal, jej ostatně brzy donutily k tomu, že Rožmberkům území kolem Benešova prodal. Stalo se tak v roce 1387. Rožmberkové jej poté připojili k panství novohradskému.
V roce 1504 Rožmberkové udělili Benešovu právo pořádání týdenních trhů. Z pivovaru, založeného v roce 1570 Jakubem Krčínem z Jelčan, se v roce 1594 stala radnice.
V roce 1604 byl v Benešově postaven vodovod. Kostel sv. Jakuba Většího, původně gotický, byl do současné podoby upraven v roce 1630. Kašna a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1726 uprostřed náměstí jsou ukázkami klasického barokního slohu. U naší školy najdeme ještě jednu čtvercovou kašnu.
Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka (1611) připadl Benešov nad Černou Švamberkům. Vlastnili jej však pouze několik let. Za to, že se při českém stavovském povstání přidali na špatnou stranu a bojovali proti svému králi, přišli o veškerý svůj majetek. Novohradské panství tak v roce1620 za zásluhy získává císařský generál Karel Bonaventura Buquoy.
V té době už v Novohradských horách začíná převažovat německý jazyk. První zmínka o české škole v Benešově je z roku 1597, německá škola zde byla založena v roce 1630.
V roce 1881 byl Benešov povýšen na město, které dostalo nový název: Německý Benešov. Město se také stalo důležitým střediskem obchodu. Mimo výročního trhu se zde konaly především týdenní trhy a také trhy dobytkářské.
Průmysl na Benešovsko pronikl okolo roku 1770. Holanďan Adrian Battista založil nedaleko Benešova na obecním pozemku Třebíčko (Sankt Gabriela) známou železárnu Gabriela (Gabrielen Eisen Hütte). Tuto železárnu od něj v roce 1780 odkoupil Jindřich John, v roce 1808 ji převzal Jan Homolka a v roce 1823 hrabě Jiří Buquoy. Od roku 1838 ji vlastnil Edward Thomas, který zde sice v roce 1851 postavil novou huť (Sankt Gabriela Eisenwerk), ale v roce 1853 celou železárnu prodal společnosti Lanna-
Benešov byl také střediskem těžby a zpracování dřeva. Existoval zde však i jiný průmysl. V okolí Benešova fungovaly pily, hamry, mlýny, sklářské hutě, pivovary a lihovary a přímo v Benešově byla v roce 1915 založena továrna na nitěné knoflíky. Ve městě také byla výrobna dřevěné vlny, hrnčírna a vodní elektrárna. Pivovar, postavený u radnice v roce 1839, byl v provozu do roku 1941.
Vznik Československa v roce 1918 se v oblasti nesetkal s příliš příznivým ohlasem, německé obyvatelstvo se totiž obávalo, že bude v novém státě hrát pouze podřadnou roli. V roce 1925 žilo v Německém Benešově přibližně 1600 Němců a jenom asi 100 Čechů.
8. října 1938 byl Benešov zabrán Německou říší. Obyvatelstvo přivítalo německou armádu s nadšením, skutečnou podobu německého nacismu měli benešovští poznat až po vypuknutí války. Nadšení z příslušnosti k Německé říši postupně opadávalo s tím, jak přibývalo mrtvých a raněných benešovských mužů.
Po nedobrovolném vystěhování většiny německého obyvatelstva v roce 1946 začalo dosidlování Benešovska lidmi z blízkých českých vesnic, ale také rumunskými Čechy a Slováky. Malá skupina Němců, kteří směli zůstat (byli to zejména nacistickými orgány perzekuovaní antifašisté a také někteří lidé ze smíšených manželství) se skládala zejména z méně kvalifikovaných dělníků a rolníků ze samot, přesto měli být tito lidé předpokladem toho, že zaběhlý hospodářský chod oblasti bude pokračovat. Jako příslušníci poraženého nenáviděného národa byli tito čeští Němci až do roku 1989 přehlíženi. Staří postupně vymírali, mladí měli pouze omezený přístup ke vzdělání a k perspektivnímu zaměstnání. Proto často využili příležitosti a dobrovolně následovali své odsunuté krajany. Prchali z Čech do Rakouska či Německa.
V roce 1996, bylo město Benešov nad Černou vyhlášeno městskou památkovou rezervací.