O Novohradských horách -

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

O Novohradských horách

Projekty > Školní naučná stezka

Novohradské hory jsou typickým středohořím rozprostírajícím se převážně na území sousedního Rakouska. Nejvyšších 14 vrcholů jen o málo převyšuje nadmořskou výšku 1 000 m (na české straně jsou to pouze Kamenec s nadmořskou výškou 1 072 m n.m.,  Myslivna vysoká 1 040 m n.m. a hora Vysoká se svými 1034 metry). Nejvyšším vrcholem celého pohoří je Viehberg vysoký 1 111 m a nacházející se na rakouské straně.
  Na české straně jsou Novohradské hory, zvláště ve své severní části, ostře ohraničeny zlomovými svahy o výšce až 300 m (Kraví hora, Kuní hora, Vysoká), což dodává pohoří impozantního vzhledu ve směru od severu a severozápadu. Novohradské podhůří má převážně plochý, pahorkatinný ráz, z něhož výrazně vystupuje jen jeho nejvyšší část – Soběnovská vrchovina, někdy též nazývaná Slepičí hory, s nejvyššími vrcholy Kohoutem (870 m n.m.) a Vysokým kamenem (865 m n.m.).
  Nikde na území Novohradských hor dnes již neexistuje kout, jenž by nebyl přímo či nepřímo narušen zásahy člověka. Vyskytují se zde pouze zlomky původních přírodě blízkých ekosystémů. To platí i pro zbytky novohradských pralesů, které byly v minulosti také zasaženy lidskou činností (náhodná těžba dřeva před zřízením jejich ochrany či v období obou světových válek). Ještě dnes jsou tato území, byť jen v malé míře, ovlivňována způsobem hospodaření v navazujících lesních porostech.
Nejzávažnější ekologickou změnou byla velkoplošná přeměna listnatých a smíšených novohradských lesů na lesy převážně smrkové, která nastala v průběhu 18. a 19. století v době rozkvětu zdejšího sklářství a dřevařského podnikání.

 

  V souvislosti s provozováním vorařství se lidským zásahům neubránily ani horské potoky Novohradska. Došlo k částečné regulaci jejich koryt a výstavbě celé řady menších nádrží (tzv. klauzur), původně určených jako zásobárny vody potřebné k plavení dřeva. Ve 20. století zdejší přírodě a krajině nejvíce ublížily velkoplošné odvodňovací zásahy a celková regulace vodních toků.

  V souvislosti s provozováním vorařství se lidským zásahům neubránily ani horské potoky Novohradska. Došlo k částečné regulaci jejich koryt a výstavbě celé řady menších nádrží (tzv. klauzur), původně určených jako zásobárny vody potřebné k plavení dřeva. Ve 20. století zdejší přírodě a krajině nejvíce ublížily velkoplošné odvodňovací zásahy a celková regulace vodních toků.
  Navzdory mnoha necitlivým zásahům a přírodě nepříliš blízkým vývojovým trendům ve využívání území Novohradských hor (a zejména jejich podhůří) v posledních desetiletích zde zůstalo zachováno ještě mnoho přírodních a krajinných fenoménů, které si zasluhují ochranu. Nezpochybnitelnými přírodovědnými hodnotami se vyznačují především dochované zbytky novohradských pralesů (Žofínský prales, Hojnovodský prales), ale i další přírodě blízké smíšené lesní porosty, jakož i zachovaná společenstva podmáčených smrčin a rašelinných lesů (rašelinné smrčiny a bory), klečová vrchoviště a vodní biotopy horských a podhorských potoků, klauzur a celé řady rybníků v podhůří. Zachovalost přírody Novohradských hor dokládá rovněž existence mnoha vzácných, ohrožených a chráněných druhů organismů, jejichž výskyt je koncentrován především v nejméně narušených biotopech (pralesy, rašeliniště, čisté vody).


Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky